ZAV Litomyšl, Šantovo náměstí

Růžová ulice se nachází v historickém jádru města Litomyšl v památkové zóně. Měšťanský dům čp.173 je nemovitou kulturní památkou zapsanou pod rej. č. 22535/6-5233. Již ve 13 století jsou v Litomyšli písemné doklady pro existenci různých řemesel, mezi nimi i kloboučníci, kožešníci a koželuzi, dále ševci. Roku 1413 je založen cech ševcovský.

Prostor ve kterém se objekt na Šantově náměstí nachází je v blízkosti dvou sakrálních staveb. První je kostel Povýšení svatého Kříže. Jedná se o gotickou trojlodní stavbu, založenou v roce 1356. Druhou stavbou je kostel Rozeslání sv. apoštolů na Toulovcově náměstí. Tento kostelík je jednolodní gotická stavba z konce 14. století. Tyto dvě sakrální stavby vnikají v době kdy pravděpodobně postupně docházelo k zanikání středověkých objektů v prostoru dnešního dvora čp. 173.

Výzkum, který realizovalo Regionální muzeum v Litomyšli se neobešel bez komplikací. Stavební aktivita byla zjištěna až v průběhu její realizace, a proto byla část archeologických situací již odtěžená, což ztěžuje interpretaci zachycených situací.

Nálezová situace v liniovém výkopu, který procházel současnou ulicí a městskou parcelou, se lišila v závislosti na tom, jednalo-li se o prostor ulice Růžová či plochu někdejší dvorní části. V části zasahující do Růžové ulice byl shledán sled uloženin a výkopy v podobě kůlových jam obsahující materiál z období středověku. Ve dvorní části domu č.p. 173 byl zaznamenán v hloubce přibližně 1,2 – 1,4 m pod současným povrchem zahloubený objekt. Z nálezové situace vyplývá, že nejprve vznikají nalezené kůlové jamky a posléze vzniká zahloubený objekt, po něm vznikají ještě další dva menší objekty. A po zániku těchto objektů se zde vytváří vrstva, která vše překrývá.

Dostupný datační materiál ukazuje, že veškeré tyto záležitosti jsou z jednoho časového horizontu, datovaného do průběhu druhé poloviny 13. a 14. století. Objekty i vrstva, která je překrývá v průběhu 14. století také zaniká. Ze zahloubeného objektu pochází množství nálezů rozličného charakteru. Jedná se o fragmenty keramiky, keramickou hračku znázorňující koníka, dále kov v podobě strusky a dveřního kování, organický materiál jako jsou opracované usně, dřevěná loučka, zvířecí kosti – rohy, kostěná hrací kostka.

Na základě archeobotanické analýzy, je možné konstatovat, že v určitém období objekt plnil odpadní funkci a po té co byl zaplněn, došlo k jeho zániku.

Podle jeho obsahu můžeme předpokládat, že v tomto prostoru žil řemeslník, který se zabýval zpracováním kůže. Vzhledem k některým nálezům jsou zde indicie, k tomu, že zde mohlo docházet jak k prvotnímu zpracování kůží (jejich činění atd.), tak k další kožedělné práci (např. ševcovská dílna). Kyselé prostředí, dřeviny na třísloviny, ale také přítomnost uhlíků (na potaš - odstranění chlupů z kůže) by mohlo poukazovat na dílnu zpracovávající surovou kůží. A naopak velké množství odřezků kůží by mohlo evokovat dílnu řemeslníka zabývající se zpracováním již vydělané kůže. Některé nálezy ukazují běžný život člověka ve 14. století a jeho nakládání s odpadem (keramický materiál, hrací kostka, dřevěná loučka).

Získaný archeologický materiál výrazně rozšířil poznání stolní keramiky, a zpracování kůží, která se používala na počátku 14. století v Litomyšli.

Pavel Kejval - Jan Mareček - Jana Němcová - Tereza Žďárová

Foto 1. situace na profilu, zahloubený objekt

Tab. 1 – 7 nálezy keramiky, brousku, keramického koníka a hrací kostky