Revoluční rok 1848
Terč "Litomyšlská garda v roce 1848"
Revoluční rok 1848 byl vždy vnímán jako důležitý historický mezník, a památky z této doby byly proto v Litomyšli pečlivě ochraňovány. Nejzajímavější z nich, která bude prezentována na podzimní výstavě unikátů v muzeu, je malovaný střelecký terč s námětem litomyšlské národní gardy. Autorem terče je známý malíř Antonín Dvořák, jeho objednavatelem byl zdejší krejčí a účastník pražské výpravy František Lorman. Ze střelnice na Karlově se dochovalo přes sto malovaných terčů, tento patří k nejkrásnějším a do značné míry se vymyká námětově i kompozičně. Malba složená z několika samostatných výjevů zobrazuje dramatickou historii výpravy gardy do Prahy ve dnech 14. - 17. června 1848. První scéna v levém horním poli zachycuje nasedání gardistů na vozy na Babce. V pravém horním poli se nachází boj na barikádách u staroměstské mostecké věže v Praze. V ústředním největším výjevu je zachycena garda v pražských ulicích a hlavní postavy dění. Čelem k divákovi, s kloboukem a rozpřaženýma rukama, to je Josef Buchtele, velitel gardy. Za ním stojí další gardista, litomyšlský kožešník Alois Hek, vedle něj je významný politik a zdejší rodák F. A. Brauner. Tato scéna je orámována bočními dvěma poli, ve kterých je po levé straně vymalován gardista v občanském oděvu, s puškou a šavlí, vpravo pak student s dívkou jako symboly mládí. V dolních polích je zachycen tábor litomyšlské gardy za Prahou a konečně tajný pěší návrat domů za měsíčního svitu. Malbu doplňují dva znaky, nahoře český lev, dole litomyšlská lilie.
Studentský časopis "Bodlák" z r. 1849
Na pomoc Praze v červnu 1848 přišli také někteří členové studentské gardy (osudy fiktivních studentů Vavřeny, Fryborta a dalších popisuje Alois Jirásek ve známé Filosofské historii). Studentský ozbrojený sbor byl poté rozpuštěn, náhradou za něj si po prázdninách zdejší filosofové založili spolek Slavie. Konaly se schůze, přednášky, hrálo se i divadlo, a to vše česky, což dosud nebylo obvyklé. Na jaře 1849 začal spolek dokonce vydávat zvláštní studentský list Bodlák. Vycházel vždy ve středu a v sobotu v půl šesté odpoledne a zřejmě pouze v jediném exempláři, neboť byl psán i bohatě ilustrován ručně. Satiricky glosoval tehdejší politické dění v celostátním i místním kontextu. Například kancléř Metternich, symbol předchozího režimu, jehož revoluční dění donutilo odstoupit, je zde spodobněn mezi čerty, kteří ho pečou na ohni, na jiném místě ho vidíme prchajícího do Londýna s vakem peněz na zádech a popisem "Třeba klobouk ztratil, jen když pytlík mám". Ministerský předseda Felix Schwarzenberg je vymalován, jak v rozčílení čte Národní Noviny s článkem o oktrojované ústavě a rozehnání kroměřížského sněmu.
Vydávání listu i celý studentský spolek Slavie neměl dlouhého trvání, zanikl během roku 1849. Řada požadavků studentů se nenaplnila, ale v jednom došlo k výraznému pokroku. Prvně se podařilo prosadit stálou výuku češtiny na gymnáziu. V roce 1866 se čeština stala jediným vyučovacím jazykem.
René Klimeš, Regionální muzeum v Litomyšli
