Válečný rok 1918 v Litomyšli - listopad
Říjnovým převratem vypořádávání se s minulostí ani zdaleka nekončilo. Obrazy a sochy Habsburků z radnice byly přesunuty do muzea, ale ostatní upomínky na monarchii byly sbírány dům od domu za jiným účelem. Na výročí bitvy na Bílé hoře (8. listopadu) vyrazil od Hluchandy slavnostní průvod, před radnicí zpíval Vlastimil a řečnil vlčkovský učitel Karel. Poté lidé zamířili na šibeniční vrch, kde hasičský spolek spolu se Sokolem uspořádal očistnou hranici, na které pálil vše, co připomínalo starou monarchii. Podobné hranice plály i v jiných obcích.
Očišťovaly se také názvy ulic, arcivévoda Bedřich pochopitelně přišel o svoji třídu na Panských valech. V plánované nové čtvrti měly vzniknout náměstí amerického prezidenta Wilsona, ulice Masarykova i Fochova (francouzský generál). Již před převratem se čestnými občany Litomyšle stali čeští politici Kramář, Staněk, Klofáč, Habrman a po něm i Masaryk a Beneš.
Všichni však nadšení z nových událostí nesdíleli. Rakouští německy mluvící poslanci vyhlásili již 21. října tzv. Deutsch-Österreich (rakouský stát zahrnující všechny neuherské oblasti rozpadající se monarchie obydlené Němci). K němu se měly připojit i čtyři provincie v českých zemích. K jedné z nich (Sudetenland s centrem v Opavě) se chtěly přidat také německé obce litomyšlského okresu.
Češi chtěli jakémukoliv dělení zabránit. V Litomyšli byl 7. listopadu ustanoven sbor Národní obrany, jehož členy se stali sokolové, hasiči a členové dělnické tělocvičné jednoty. Vojáci vysokomýtských pluků se nacházeli ještě daleko za hranicemi, proto byly sestavovány jednotky z dobrovolníků - dovolenkářů, rekonvalescentů apod. V Litomyšli vznikla asistenční setnina, důstojníci si za velitele zvolili Richarda Neugebauera, který velel celkem třiatřiceti mužům. Spolupracovali s předsedou národního výboru Fidlerem. Purkmistr Laub jim zajistil ubytování v hostinci U Hroznu. Jejich hlavními úkoly bylo udržování pořádku a zajištění bezproblémového převzetí moci. Zadržovali proto demobilizované Němce, kteří se vraceli domů i se zbraněmi. Koncem listopadu byli začleněni do 30. střeleckého pluku a přesunuti do Vysokého Mýta. Snahy zdejších Němců o odtržení ukončil zásah českého vojska v listopadu v Moravské Třebové (pět mrtvých) a v prosinci ve Svitavách.
Na tyto úkoly již nebylo potřeba tolik vojáků. Proběhla jen částečná mobilizace ročníků 1882 až 1898, Češi tentokrát rukovali radostně. Pro ostatní začala demobilizace, přitom si někteří vojáci zánik Rakouska vykládali po svém a rozprodávali erární majetek. Museli být upozorněni, že jde o majetek československého státu.
Nový stát si nárokoval mnohé. V listopadu 1918 byly obstaveny velkostatky, včetně litomyšlského Thurn-Taxiského. Ozdravení ekonomiky potřebovalo hodně času. Zásobování se dočkalo určitého zlepšení díky zastavení vývozu z českých zemí. Přesto i československá Litomyšl zažila hladovou demonstraci. Lidé se bouřili kvůli nekvalitnímu a drahému chlebu. Jeho cena byla následně snížena a zlepšení jakosti bylo přislíbeno po vyčerpání zásob staré válečné mouky. Proti nepoctivosti se ale bránilo stále těžko - do Litomyšle např. v listopadu dorazilo jen 60 % přiděleného cukru, zbytek byl rozkraden cestou. Starostové a komisaři se na schůzi 17. listopadu dozvěděli, že rekvizice musí kvůli rozvrácenému hospodářství pokračovat. Rodící se stát potřeboval také finance. I v tomto případě následoval starý příklad a vypsal půjčku národní svobody, která proběhla narozdíl od rakouských bez humbuku a vynesla mnohem víc.
Skoncovat se mělo s lichváři. Vojáci prováděli prohlídky a nalezli mnoho skrytých zásob - např. u firmy Sgall látky za půl miliónu. Komisionář (určený nákupčí) Freisler byl donucen odstoupit. Mrzet ho to příliš nemuselo. Za války si koupil dva činžáky (v Kolíně a Hradci Králové) a pole v Litomyšli. Nemovitosti za války nakoupilo i přes všeobecně panující bídu mnoho obchodníků, podnikatelů a komisionářů (Kašparová, Tošovský, Formánek, Šulc, Neustadtl, Fišer, Bergmann, Jelínek, Zindulka, Faulhammer, Dušánek...) V tisku se objevovaly výzvy k zřizování černých knih keťasů, ale nikdo výrazněji potrestán nebyl (jen Popper a Dušánek dostali pokutu za své již poválečné prohřešky). Dokázat překročení zákonů v minulosti asi nebylo snadné, podezřelé zbohatnutí nestačilo. Překupníci tak mohli klidně dál chodit do Tunelu hrát hazardní hry o vysoké částky.
Petr Chaloupka, Regionální muzeum v Litomyšli
