Válečný rok 1918 v Litomyšli - prosinec
Poslední měsíc roku 1918 zase o něco přiblížil život mírovým podmínkám, ale úplný klid ještě zdaleka nenastal. Byly oficiálně zrušeny Národní výbory, svůj úkol - zajištění převzetí moci - splnily, a správu převzaly zpět obecní a státní úřady. Také hospodářské rady měly nadále jen poradní funkci.
Zlepšilo se zásobování. Na lístky bylo možné zakoupit více chleba i mouky, oboje bylo také kvalitnější. Strhly se tak rvačky o kvasnice, každý si chtěl upéct za války téměř zapomenutou vánočku. Naopak hrozilo, že na Vánoce nebude kuřivo. Německá fabrika ve Svitavách nesouhlasila se složením peněz na litomyšlském berním úřadě, chtěla je dostat sama. Vyřešilo to až vyslání vojska do Svitav. Do Litomyšle měl přijet transport s tabákem. Němci z Janova se nechali slyšet, že jej přepadnou, proto ho museli doprovázet vojáci.
Pád Rakouska nepřežily některé přespříliš s ním svázané litomyšlské spolky. V prosinci se rozešla Beseda, zanikl i ostrostřelecký spolek. Jiné organizace naopak začaly svoji činnost obnovovat. O kulturní zážitky se v prosinci starali i přespolní. Arne Novák přednášel o českých ženách v literatuře. Přijela dudácká beseda Čeňka Zíbrta. Stále nenormální podmínky dokazovalo, že ke své cestě musela využít nákladního vlaku. A Zíbrt si místo kytic vyžádal chléb a mouku. Ve společnosti převládl optimismus. Oslavy Silvestra proběhly ve velkém stylu.
Vážnější potrestání lichvářů bylo zameteno pod koberec. V jednom hostinci byli v prosinci přistiženi zbohatlíci, kteří hráli ferbla o vysoké částky, ale záležitost byla řešena jen jako přestupek (nepovolený hazard). Nikdo nezjišťoval, odkud jejich peníze pocházely. Nepořádky byla zjištěny i v litomyšlské odbočce Červeného kříže.
Gymnaziální studenti si nově nabytou svobodu vyložili po svém. Zorganizovali jednodenní stávku kvůli neoblíbenému učiteli, přezdívanému Kolera. Vypravili dokonce deputaci za ministrem školství Habrmanem do České Třebové a protestovali na zemské školní radě proti stávkokazům. Profesor byl nakonec přeložen, ale ředitel si vysloužil pokárání, že nedostatečně hájil učitelovu autoritu. Studenti získali žákovskou autonomii, ale jejich nadšení brzy vyprchalo, když s právy přišly také povinnosti.
Vypořádávání se s následky války bylo pomalé a zdlouhavé. V lednu 1919 se místní obchodníci dohodli na snížení cen, aby předešli rabování, ke kterému došlo v některých okolních městech. V dubnu 1919 začala vnucená správa knížecího velkostatku. Aprovizační komise se rozešla v květnu 1919. Rekvizice trvaly až do roku 1921.
V prosinci 1918 se do Čech vrátili první legionáři (italští), jeli rovnou na Slovensko, v Litomyšli se objevili až počátkem příštího roku. Situace na Slovensku byla výbušná ještě dlouho. Desítky litomyšlských sokolů vyjely v únoru 1919 do Bratislavy, aby tam hájily ohrožený vjezd československé vlády. Sokolové v březnu 1919 drželi také „Stráž svobody“ při kolkování bankovek. A přes sto padesát jich začalo s vojenským výcvikem, když maďarská republika rad v květnu 1919 napadla Slovensko. Do války trvající do července nakonec zasáhlo dvanáct mužů z Litomyšle. Poslední ruští legionáři se vrátili až v roce 1920.
V minulém režimu angažovaní lidé si kupovali veřejné mínění vstupem do Sokola nebo příspěvky na pozůstalé po legionářích. K Čechům se začali více hlásit i židé. Národní jednota ale vzala brzy za své. Oslavy 1. máje 1919 již neproběhly jednotně, zvlášť slavili lidovci i agrárníci. Rolníci pořádali i další průvod 25. května, dostalo se jim tehdy nadávek do keťasů a kluci po nich dokonce házeli kameny. Není proto divu, že když poté přišli lidé z Litomyšle nakupovat do Kornic mléko a vejce „… tu sedláci spustili ‚Vy neřádi, jděte odtud. Vy nás budete kamenovat‘ a ‚Těm psům litomyšlským nic nenecháme‘.“
Uctíváni začali být noví hrdinové, často způsobem podobným době minulé. Školy byly vyzdobeny portréty Masaryka, Wilsona, českými a americkými vlajkami. Byly oslavovány Masarykovy narozeniny a v červenci 1919 dokonce i Den nezávislosti.
Demokracie byla konečně naplněna, když volební právo získaly také ženy. Pět jich po obecních volbách v červnu 1919 zasedlo i v litomyšlském zastupitelstvu. Novým purkmistrem se stal František Lašek.
Vzpomínka na válku zůstávala živá dlouho. 28. října 1930 byl na křižovatce Havlíčkovy a Nádražní ulice odhalen pomník obětem války podle návrhu Antonína Ausobského, později osazený deskou se jmény sto dvou padlých občanů města. Odstranili ji nacisté. V roce 1959 byl památník, doplněný o připomínku druhé světové války, přemístěn před Sokolovnu. Ovšem bez desky se jmény, protože na ní figurovali komunistům nepříjemní legionáři. Poškozená deska nebyla osazena dodnes (je uložena v Regionálním muzeu v Litomyšli).
Petr Chaloupka, Regionální muzeum v Litomyšli
