Biskupství
Nejstarší městská listina s pečetí města z roku 1347
Nejcennějšími hmotnými památkami Litomyšle ze 14. století, které budou prezentovány na podzimní výstavě v muzeu, jsou dobové písemnosti. Vedle písemností týkajících se biskupství to jsou dokumenty dokládající tehdejší rozvoj vlastního města.
Z roku 1347 pochází listina, jíž rychtář a konšelé stvrzují věnování dvou měšťanů na farní kostel. Listina není zajímavá svým obsahem (podobné dary se tehdy děly zcela běžně), nýbrž tím, že se jedná o nejstarší dochovanou listinu, kterou vydalo samo město Litomyšl. U listiny je také přivěšena nejstarší dochovaná městská pečeť se znakem města. Svůj znak získávala obec zpravidla od svého zakladatele. V našem případě jím byl český král v roce 1259, ovšem nové město zůstalo i nadále poddanským s církevní vrchností. Řešením se zde stal kompromis - ze znaku královského byly přejaty tinktury (barvy), ze znaku litomyšlského premonstrátského kláštera figura. Tak se znakem města stala stříbrná lilie v červeném poli. Lilie je v západoevropské heraldice běžná figura, v českém prostředí naopak výjimečná. Tvar litomyšlské lilie se v průběhu staletí různě pozměňoval, její nejstarší podoba na zmiňované pečeti ze žlutého vosku má rozvinutou střední pásku dělající dojem samostatných květních lístků.
Zakládací listina cechu řezníků z roku 1357
Město se ve 14. století rozvíjelo v oblasti správní, kulturní i hospodářské. Dokladem toho je vznik řemeslnických cechů, které poté jako základní organizační jednotka řemeslné výroby přetrvaly až do 19. století. V roce 1357 dostali od biskupa Jana ze Středy své artikule (stanovy) řezníci (a také pekaři spojení s perníkáři). Tato privilegia náležejí k nejstarším svého druhu, jež se v českých zemích dochovala. Obsahovala ustanovení ohledně chodu organizace, o konkurenční produkci a týkala se rovněž kvality výrobků. V předhusitském období (do r. 1419) vznikly v Litomyšli ještě další cechy - sladovníků, soukeníků a tkalců, krejčích a ševců.
Nejstarší městská kniha z roku 1402
V roce 1402 byla založena nejstarší městská kniha. Sloužila především k zápisům majetkových práv a převodů nemovitostí měšťanů i obyvatel okolních vsí. Obecné písemné zaznamenávání těchto skuteč-ností bylo tehdy novinkou, jen výjimečně se tak dosud dělo samostatnými listinami. Kniha obsahuje i řadu jiných zápisů důležitých pro dějiny města, je zde např. vevázán účet za stavbu radnice z roku 1418. Stavbu vedl mistr Kilián, pískovec se lámal až v Budislavi, cihly se dovážely z Janova. Celá stavba stála přes 56 kop grošů. Městská samospráva neměla dříve své sídlo, konšelé se scházeli ve vlastních domech. Zbudování vlastního radního domu bylo výrazem prestiže i finanční síly města. Radnice (včetně původní věže) na Smetanově náměstí sloužila svému účelu až do 19. století, dnes zde sídlí městská knihovna.
Listina stvrzující nadaci Vavřince Toulovce pro špitál z roku 1407
V roce 1407 učinil Vavřinec Toulovec z Třemošné své první nadání pro městský špitál, jež listinou potvrdil král Václav IV. Špitál pečující o chudé, nemocné a přestárlé stál v místech dnešního sídla Církve československé-husitské a využíval i kostel Rozeslání sv. apoštolů na dnešním Toulovcově náměstí. Vavřinec Toulovec je osobou obestřenou řadou pověstí, ve skutečnosti o něm mnoho nevíme. V mládí snad mohl být skutečně loupeživým rytířem. Vlastnil vsi Budislav, Mladočov, Desnou a Jarošov, kde měl možná i tvrz. Na sklonku života žil zřejmě v Litomyšli, zemřel někdy po roce 1412. Jeho přídomek "z Třemošné" (část obce Sebranice) může být šlechtickým predikátem a jménem jeho sídla, či označení jeho rodiště.
René Klimeš, Regionální muzeum v Litomyšli
