Čeští bratři a Kostkové z Postupic
Závěť Martina Kabátníka z roku 1501
Nová církev - jednota bratrská - usilovala o obrodu víry a svoji inspiraci hledala v prvotních společenstvích křesťanů. Tak vznikl záměr jednoty zjistit, zda někde takové starokřesťanské obce zachovávající řády původní apoštolské církve stále existují. Na náklady majitele litomyšlského panství Bohuše II. Kostky z Postupic byla v roce 1491 zorganizována skutečná expedice, jejíž členové navštívili různé vzdálené země. Nejdále se dostal litomyšlský měšťan Martin Kabátník, který jel přes Turecko a Sýrii do Jeruzaléma a dále až do Egypta. Domů se vrátil v listopadu 1492. Výprava svůj původní účel nesplnila, neboť žádné prvotní "nezkažené" křesťanské obce nikde nenalezla. Zážitky Kabátníka jako jediného z členů výpravy byly zaznamenány a následně vydány tiskem. Vznikl tak jeden z nejstarších a nejoblíbenějších českých cestopisů. Martin Kabátník žil až do své smrti v roce 1503 v Litomyšli, o dva roky dříve napsal svoji poslední vůli.
Litomyšlské tisky
V roce 1503 byla v Litomyšli zřízena jedna z nejstarších tiskáren v Čechách. Tiskařská živnost přetrvala v našem městě i v dalších staletích a je živá dodnes. Prvním zdejším tiskařem byl Pavel z Meziříčí, jeho tiskárna se nacházela v domě na Novém (horním) městě v místech pozdější zámecké zahrady naproti muzeu. Později působila na různých místech ve městě, v novodobé historii sídlila tehdejší Augustova tiskárna v domě vedle děkanského kostela. V průběhu staletí byly v Litomyšli vytištěny stovky děl náboženských, vědeckých i zábavných. K nejstarším zdejším tiskům patří "Práva městská" od Brikcího z Liczka z roku 1536, který se jako první pokusil sjednotit městské právo.
Dukát se znakem Kostků
Vilém II. Kostka z Postupic držel Litomyšl spolu se svými nedílnými bratry. Od roku 1515 vykonával úřad nejvyššího mincmistra království Českého, a to až do své smrti v prosinci 1521, kdy se sám zabil z ručnice. Zlaté dukáty českého krále Ludvíka Jagellonského (1516-1526), které se tehdy razily, nesou vyobrazení svatého Václava a dosti neobvykle i erbu nejvyššího mincmistra, hrábě Kostků z Postupic.
Konkrétní exemplář dukátu, který bude prezentován na podzimní výstavě v muzeu, má i "moderní" historii. Pochází původně ze sbírek známého litomyšlského kupce Quidona Šimka. V roce 1906 jej v Litomyšli navštívil potomek Kostků z Postupic, Ivan Kostka. Při prohlídce jeho sbírek jej nejvíce zaujal právě uvedený dukát. Ivan Kostka projevil o tuto minci zájem. Šimek ji neprodal, ale slíbil, že objeví-li se další na nějaké aukci, dá mu vědět. Stalo se tak v roce 1910 na aukci ve Frankfurtu nad Mohanem, nakonec však Kostkové dukát v dražbě nezískali.
Nápisová deska z dolní brány z roku 1536
Kamenné hradby byly v Litomyšli vybudovány v polovině 14. století. Probíhaly od biskupského sídla (později hradu a zámku) k dnešní pedagogické škole, dále po Vodních valech až ke kinu Oko, kde se stáčely ve směru Nerudovy ulice a pokračovaly dnešní Zámeckou ulici, na jejímž konci navázaly opět na opevnění návrší. U výjezdů z hlavního náměstí byly prolomeny dvěma hlavními branami, horní neboli německou a dolní neboli českou. Názvy bran odkazovaly na převažující jazyk obyvatelstva sídlícího ve směru, kterým se z brány vycházelo. Malá branka byla přibližně ve místech dnešní Ropkovy ulice. Vlastní opevnění získalo koncem 15. století také Nové město. Hradby i brány byly mnohokrát opravovány. V roce 1536 došlo k důkladné přestavbě dolní brány, na níž byla osazena rozměrná kamenná deska s latinským nápisem, který přál Kostkům z Postupic dlouhá a šťastná léta panování. Brány i většina hradeb byla zbourána v 19. století. Dodnes se dochovaly zbytky hradeb v poměrně dlouhém úseku kolem klášterních zahrad a děkanské zahrady; z opevnění horního města stále stojí červená věž.
Graduál literátského sboru z roku 1563
Vedle nemovitých památek období renesance 16. století, především zámku a domu U Rytířů, se Litomyšl může pochlubit i řadou movitých památek z tohoto období. Zdaleka nejvýznamnější z nich, která bude ozdobou podzimní výstavy unikátů v muzeu, je iluminovaný graduál literátského sboru.
Literátské sbory byly organizace měšťanů, které se věnovaly sborovému náboženskému zpěvu při bohoslužbách. Působily tehdy téměř v každém městě, bez rozdílu víry. V Litomyšli existoval český utrakvistický (kališnický) sbor minimálně od konce 15. století, svůj zpěv provozoval na kruchtě farního kostela Povýšení sv. Kříže. Pro svoji činnost si literáti pořizovali obyčejné i nádherně zdobené zpěvníky. V roce 1560 zachvátil město velký požár, shořel též kostel a téměř všechny zpěvné knihy. Nedlouho poté byl v Praze u předních mistrů objednán nový reprezentativní graduál, dokončený v roce 1563. Noty a texty písní napsal Jiří Laches Nepomucký, iluminace provedl malíř Matouš Ornys z Lindperka, vazbu Adam na Malé Straně. Na zhotovení graduálu přispěli literáti, soukromé osoby, cechy, město Litomyšl i okolní města. Celková cena není známa, předpokládá se úctyhodná suma kolem 300 kop grošů.
Kniha budí pozornost už svými rozměry - 64x43 cm, tloušťka 20 cm, váha přes 36 kg. V dubových deskách potažených kůží s kováním je dnes svázáno 520 pergamenových listů (z původních cca 574). Graduál obsahuje české utrakvistické zpěvy k různým obdobím církevního roku, k svátkům, ke dnům svatých aj. Noty a texty písní jsou doprovázeny nádhernými miniaturními malbami, jejichž kvalita řadí litomyšlský graduál k předním dílům svého druhu. Malby mají velikost od několika centimetrů až po půl strany, vkomponovány jsou do velkých písmen na začátku písní, někdy stojí vedle textu, pod textem či zcela samostatně. Znázorňují nejčastěji biblické scény vztahující se k obsahu písní (Nanebevzetí P. Marie, Nejsvětější Trojice, Narození Páně aj.) či znaky jednotlivců a cechů, které přispěly na zhotovení graduálu (litomyšlský hodinář Pavel, cechy řezníků, tkalců aj.). Další malby znázorňují například knížete Svatopluka a jeho tři syny či samotné literátské bratrstvo konající pobožnost. Výzdobu dále doplňují rozviliny na stranách, v nichž jsou vpleteny podobizny osob, obrazy zvířat, květin, mystické výjevy atd.
Po bitvě na Bílé hoře byla všechna protestantská náboženství zakázána. Aby mohl graduál sloužit i nadále svému účelu - nyní již katolickým literátům - bylo neznámým cenzorem vyříznuto a zničeno nejméně 54 listů s písněmi o příjímání pod obojí, o Husovi aj. V dalších případech se jevilo jako dostatečné začernění závadných slov, vět či celých pasáží. Literátský sbor vykonával svoji činnost až do roku 1783, kdy byla z nařízení státu všechna duchovní bratrstva zrušena a jejich majetek zabaven. Městu Litomyšl se podařilo prosadit, že si mohlo graduál ponechat pro památku. Od té doby byl pečlivě uložen v městském archivu a občas - jako neobyčejná pozoruhodnost - obdivován významnými hosty. Například v roce 1878 si jej na radnici v doprovodu tehdejšího profesora zdejšího gymnázia Aloise Jiráska prohlížel při své návštěvě města zdejší rodák a významný politik F. A. Brauner se svoji dcerou Zdenkou. V roce 1891 předala obec graduál nově vzniklému muzeu v Litomyšli a od té doby až doposud je považován za jeho nejcennější předmět.
René Klimeš, Regionální muzeum v Litomyšli
