Litomyšlský kupec a sběratel Quido Šimek
I. Život
Quido Šimek se narodil 10. března 1857 v kupecké rodině v domě čp. 139 naproti poště. V roce 1866 započal studia na místním gymnáziu, která kvůli nepřesvědčivým výsledkům ukončil v roce 1871. Přitažlivější než studia byl pro něho pobyt v prostředí obchodu, a proto se stal kupeckým učedníkem u svého otce. Roku 1872 jeho otec zemřel. Aby se naučil dobře německy, odešel Quido roku 1873 na zkušenou do Vídně, odkud se vrátil v roce 1875. Po smrti matky v roce 1877 se ujal vedení obchodu. Osobnostně byl Quido Šimek nepřekonatelným humoristou, což se projevilo jeho vedoucí pozicí v mužském humoristickém spolku Hnízdo kosů litomyšlských.
Šimek provozoval kupecký krám do konce roku 1911, kdy se vzdal obchodní činnosti a začal se naplno věnovat své soukromé muzejní, sběratelské a historicko-dokumentaristické práci. V roce 1912 se odešel z městského muzea, v němž jako vůdčí osobnost pracoval od jeho vzniku v roce 1891. Ve svém domě zřídil soukromé muzeum, které zpřístupnil veřejnosti. Vedle kroniky vlastního kupeckého krámu sepsal také rozsáhlou kroniku, v níž vylíčil život v Litomyšli v průběhu první světové války, sestavil ilustrovaný seznam starožitných a uměleckých předmětů, které se nacházely v jeho sbírkách, dále vytvořil soupis své numismatické sbírky, nakreslil kolem šesti set obrázků detailně zobrazujících Litomyšl v letech 1870 - 1930 a velké množství karikatur života tehdejší Litomyšle. Šimek zůstal svobodným mládencem. Předtím, než 22. července 1933 zemřel, odkázal své sbírky litomyšlskému městskému muzeu.
II. Sběratel
Vztah ke sběratelství získal v rodinném prostředí. Když mu bylo dvanáct let, zakoupil jeho otec kolekci mincí, kterou Quido po celý svůj život neustále rozšiřoval. Později měl jako kupec mnoho příležitostí k zakoupení starožitností, kterých tehdy bylo v Litomyšli i jejím venkovském okolí víc než dost. Šimek byl významnou litomyšlskou osobností, jejíž umělecko-sběratelský věhlas přesáhl počátkem 90. let 19. století hranice českých zemí. Jeho sbírky byly v uvedené době známé vídeňské odborné veřejnosti, proto se jejich stručný popis dostal do publikace Handbuch der Kunstpflege in Österreich vydané ve Vídni roku 1891; v překladu do češtiny zní takto: „Litomyšl. Sbírky Quidona Šimka obsahují 2950 kusů mincí, 138 kusů pečetí a otisků pečetí, díla z kovu, skla, porcelánu, výšivky, staré součásti oděvů, 5 olejomaleb na dřevě a skle. Zájemcům o umění jsou sbírky přístupné.“ Díky této příručce pronikly informace o jeho sbírkách do dalších podobných seznamů, načež mu z různých evropských měst - Říma, Londýna, Milána, Berlína, Frankfurtu nad Mohanem, Brém, Vídně, Lipska, Kodaně aj. - začaly přicházet aukční katalogy, ceníky, pozvánky a rozličné zprávy týkající se obchodu s uměleckými památkami. A věhlas přitahoval pozornost. Když se v roce 1892 rozhodlo Rakouské umělecko-průmyslové muzeum ve Vídni uspořádat výstavu středověkého „domácího nářadí“, plánovalo prezentovat také několik Šimkových předmětů.
Jeho sbírka starožitností obsahuje výrobky ze skla, porcelánu, dále měděné, cínové a kameninové nádobí, čínská a japonská keramika, střelné i sečné zbraně evropské i orientální, kulturní i přírodní památky antického světa, minerály, šperky, obrazy, papírové peníze, poštovní známky, kolky, různé nálepky, pohlednice, diplomy, odznaky, dýmky, lidové dřevěné výrobky, pečeti i jejich otisky, oděvní doplňky, svaté obrázky, náboženské písně, obaly od kuřiva, památky na první světovou válku a různé další starožitnosti a doklady dobového způsobu života.
Šimkovým původním sběratelským zájmem byla numismatika. Během svého života nashromáždil víc než 7 000 mincí rozličného původu a stáří. Nebyl však pouhým shromažďovatelem materiálu, ale vypracoval na odborného pracovníka schopného kvalitního popisu a zkoumání historických souvislostí. Pro tyto potřeby vypracoval sedmidílný numismatický katalog obsahující více než 4 500 různých druhů mincí, které vlastnil. Své mince nakreslil a důkladně popsal. Přátelil se s celou řadou českých numismatiků a vlastnil i exponáty, které ve svých sbírkách nemělo ani Muzeum království Českého.
III. Soukromým muzejníkem
Ještě v dobách své kupecké činnosti i aktivní práce v městském muzeu třídil a usoustavňoval Quido Šimek své soukromé sbírky, z nichž vytvořil ve vlastním domě soukromé muzeum, které se stalo součástí městských pamětihodností a zmínka o něm se objevuje ve všech průvodcích po Litomyšli. O jeho hojných návštěvách svědčí rozsáhlá děkovná korespondence. Nenavštěvovali je pouze běžní návštěvníci a milovníci starožitností, ale i různé významné kulturní a vědecké osobnosti, které se obdivovaly rozsahu jeho zájmů i pečlivosti ve správě sbírkových předmětů. Jeho dům byl zákoutím zašlých časů, které opatroval staromilec Šimek v různě zpředmětněných podobách několika tisíc kusů svých sbírek, jejichž katalogizaci a systematizaci věnoval veškerý svůj volný čas.
Původně však zamýšlel zařídit v celém svém domě „Obchodní muzeum“, které by shromažďovalo a prezentovalo kupecké památky a navíc nabízelo ke zhlédnutí další pamětihodnosti, které měly dokumentovat, co všechno může takový kupec během svého života nashromáždit. Po Šimkově smrti mělo připadnout litomyšlskému Obchodnímu grémiu. Protože však pro svůj záměr Šimek nenašel mezi kupci dostatek porozumění, svého plánu se nakonec vzdal a vybudoval muzeum pouze ze svých soukromých sbírek.
Dodnes si o podobě tohoto muzea můžeme učinit představu především díky jeho dochovaným fotografiím, negativům a sérii dvaceti Šimkových názorných kreseb. Dveře Šimkova domu nezůstaly uzavřeny nikomu, kdo měl o sbírky skutečný zájem. Asi první v češtině publikovaná informace o možnosti návštěvy jeho muzea se objevuje v roce 1905. V Kopeckého průvodci Litomyšlí a okolím, který je vůbec prvním průvodcem po tomto městě, se nachází zpráva, že Šimkovy soukromé sbírky v domě čp. 139 obsahují vedle skla, porcelánu a jiných uměleckých předmětů především skvělou sbírku numismatickou a že jsou volně přístupny.
IV. Kronikářem a kreslířem
Nejcennější částí Šimkova díla jsou jeho kroniky. Jako dokumentátor proměn života Litomyšle byl totiž mnohem tvořivější a pro budoucnost podstatnější osobou než například jako sběratel mincí. Jeho prvním unikátním spisovatelským dílem je ilustrovaná kupecká kronika, která podává detailní zprávy o proměnách života v kupeckém krámě mezi lety 1849 - 1911. Najdeme v ní popis a ilustraci každé maličkosti kupeckého krámu, prodávaného zboží, způsobů jeho zpracování a tehdy používaných pracovních postupů. To vše je organicky zasazeno do kontextu života města. Přílohy kroniky obsahují vedle různých fotografií, novinových výstřižků a vlepených dopisů především dobové kupecké památky jako doma udělaný pytlík na zboží, berniční knížku, ukázku platby daní, různé druhy obálek a korespondenčních lístků, ceníky zboží a další úřední dokumenty.
Šimek je také autorem osmidílné válečné kroniky, v níž s příznačnou humoristickou nadsázkou popisuje události první světové války a prvního poválečného roku a jejich dopad na život města. Ke kronice náleží také pět svazků dodatků, které sledují litomyšlské události až do roku 1932. Díky své vysoké informační hodnotě je velmi cenným pramenem k litomyšlským dějinám tohoto období.
Šimek byl člověkem s mimořádným pozorovacím talentem a velkou láskou k výtvarnému umění. Jeho vrcholným kreslířským dílem je cyklus Litomyšl před 50 lety (1870). Toto výtvarné dílo podává v souboru několika set kolorovaných kreseb obraz Litomyšle v letech 1870 - 1930. Je nesmírně významné zejména proto, že zachycuje architektonické proměny města a je téměř jediným pramenem pro poznání dávné autenticity mnohých míst.
Svým typických humorem Šimek parodoval a karikoval různé nešvary života svého rodného města v souboru karikatur měšťanského života a tato svá díla posléze vystavoval mnohdy k pobavení, mnohdy ke vzteku svých spoluobčanů, buď ve výloze svého obchodu, nebo ve výlohách obchodů svých přátel. Byl takovým kritikem veřejných poměrů, který podle svědectví svých spoluobčanů „někdy svými nápady, vtipy i obrázky nepohladil, ale jemuž bylo všechno pro zdravý humor víceméně vždycky promíjeno.“
Quido Šimek je pozoruhodnou postavou, která k nám i po sto letech promlouvá živým hlasem plným nejen humoru a šibalství, ale i vážné starosti o historické a kulturní památky rodného města.
Martin Boštík, Regionální muzeum v Litomyšli
