Regionální muzeum v Litomyšli
Muzeum - místo setkávání

Magdalena Dobromila Rettigová

Život

Magdalena Dobromila Rettigová, rozená Artmannová, se narodila dne 31. ledna 1785 ve Všeradicích na Berounsku v německy hovořící rodině. Neměla příliš šťastné dětství, které bylo poznamenáno smrtí otce. Již od osmi let se musela starat o domácnost, pomáhat matce vydělávat na živobytí a dalo by se říci, že citově strádala. Matčina výchova byla totiž studená a strohá. Útěchu pak Magdalena hledala v Bibli a občas i přemýšlela o případném životě v klášteře. Často se s matkou stěhovala a radostnější roky jí přinesl až pobyt v Plzni, kde začala chodit do městské školy. Na školní léta, prožitá mezi svými vrstevnicemi, vzpomíná jako na nejšťastnější z celého svého života. Později pobývala s matkou na venkově u hraběnky Bredovské v Kamenné, kde se začala přiučovat v kuchyni vaření. Dále se učila krajkářství a paličkování.

Život Magdaleny se výrazně změnil až v roce 1807, kdy se provdala za vystudovaného právníka Jana Aloise Sudiprava Rettiga, známého nejen svým vlastenectvím, ale i nespornými literárními ambicemi. Rettigovi se po sňatku nejprve přestěhovali do Tábora, kde Jan Alois působil jako sekretář na magistrátním úřadě. Magdalena se po jeho boku začala výrazně zajímat o českou kulturu a záhy se naučila výborně česky.

Od roku 1813 žili Rettigovi v Přelouči a v roce 1818 se všichni opět přestěhovali – tentokrát do Ústí nad Orlicí. Zde Magdalena poprvé uveřejnila svoji tvorbu. Roku 1824 odešli Rettigovi žít do Rychnova nad Kněžnou. Stejně jako v jiných městech i zde navázali styky s českými vlastenci. Zde Magdalena roku 1826 dokončila snad svoje nejznámější dílo, a to Domácí kuchařku.

Na podzim roku 1834 se Rettigovi přestěhovali do Litomyšle. Z počátku bydleli nedaleko proboštského kostela a Úmrlčí uličky, ale pak se přestěhovali do nárožního domu na Špitálku. Magdalena vydala Narcisky (povídky a články o cizích zemích) a na jaře 1835 vytiskl v Litomyšli Jan Tureček Kvítí májové dcerkám českým a moravským. Drobná dílka byla také publikována v Květech, Včele a Časopisu českého muzea. Jak vyplývá z výše uvedených jmen některých děl Magdaleny, tato žena milovala květiny všeho druhu, včetně nejrůznějších bylin používaných v kuchyni a léčivých bylin. Plodem této její vášně bylo dílko z roku 1838 Dobrá rada slovanským venkovankám, kterak by ony pokrm sprosté lacině a chutně připravovati mohly.

Zájmy Magdaleny ji přivedly i ke spolupráci s místními ochotníky. Pořádala také různé "ženské dýchánky". Magdalena se postupně stala pro řadu místních žen vzorem. Mladé dívky se u ní přiučovaly vaření a drobným ručním pracím. Především pro jejich potřebu sepsala dílko Mladá hospodyňka v domácnosti, jak sobě počínati má, aby své i manželovy spokojenosti došla. Půjčovala jim také knihy ze své domácí knihovny. Oblíbily si ji především mladé dámy, které ji pak zvaly na svatbu a často ji žádaly, aby jim vystrojila hostinu. Magdalena také všemožně podporovala myšlenky na zkrášlení města a snažila se umožnit vzdělávání i nemajetným dívkám. Přednášela v místní industriální dívčí škole a se studenty piaristického gymnázia pořádala deklamační akademie.

Magdalena zemřela 5. srpna 1845, necelý rok po svém muži. Oba jsou pohřbeni na zdejším hřbitově. M. D. Rettigová byla ve své době známou osobností, dopisovala si a scházela se s vlastenci z celých Čech. Jako spisovatelka byla velmi plodná, napsala několik desítek drobnějších i rozsáhlejších děl. Její největší přínos však tkví v šíření národního uvědomění v ženském měšťanském prostředí. Pomocí své Domácí kuchařky cíleně rozšiřovala mezi ženami český jazyk a díky tomu se uchovalo jméno Magdaleny Dobromily Rettigové v paměti národa dodnes.

Manžel

Jan Alois Sudiprav Rettig se narodil 21. června 1774 v Kvasinách ve východních Čechách. U Rettigů doma se mluvilo jak německy kvůli otci, tak i česky díky matce Anně. Od ní se Jan naučil nejen českým jazykem mluvit, ale především češtinu milovat. V nedaleké Solnici navštěvoval českou vesnickou školu. Ve studiu dále pokračoval na hlavní škole v Pardubicích. Od roku 1789 navštěvoval gymnázium v Hradci Králové. Byl velmi pilným studentem, a v prvním ročníku dokonce premiantem. Později studoval v Praze nejprve dva roky filosofii a pak se rozhodl pro práva. Po skončení studia v roce 1801 se živil jako pomocná síla v různých advokátních kancelářích.

Potomci

Manželé Rettigovi měli celkem šest dětí. Děvče a chlapec narození v Táboře záhy zemřeli. Jejich jména pak dostaly další dvě děti, Jindřiška a Karel, narozené v Přelouči. Zde se narodil ještě synek Jan Theobald, který však rovněž záhy zemřel. Nejmladší dítě, syn Josef, se narodil v Ústí nad Orlicí 8. března 1821. Ze tří dětí Rettigových, které se dožily dospělosti, si každé zvolilo jinou životní dráhu, zcela odlišnou od života své matky nebo otce.

Dne 10. června 1813 se narodila Jindřiška Anna Jana. Již od dětství prokazovala velké pěvecké nadání. Hudební vzdělání a školený hlas získala soukromým studiem v Rychnově. Operní kariéru zahájila rolí Lidušky v Tylově hře Fidlovačka při její premiéře 21. prosince 1834. Ve Stavovském divadle v Praze působila do roku 1839, poté přešla do Štýrského Hradce. V Rakousku dosáhla "Demoiselle Rettich" ohromujících úspěchů, ale již na jaře 1842 změnila své působiště. Stala se přední zpěvačkou operní scény v Mnichově. Zemřela 14. září 1854 na choleru. Jidřiška Rettigová byla považována za jednu z nejlepších koloraturních zpěvaček 1. poloviny 19. století a mimo Čechy byla daleko slavnější než její matka.

Nejmladší syn Josef dostal do vínku vlastenecké jméno Liboslav. S výborným prospěchem absolvoval piaristické gymnázium a filosofii v Litomyšli. Roku 1840 vstoupil do piaristického řádu a dostal řádové jméno Ondřej. Studoval bohosloví v Praze a roku 1848 byl vysvěcen na kněze. Nejdéle působil jako učitel 18 let v Kroměříži, kde vyučoval kreslení, krasopisu a přírodopisu. Vštěpoval žákům lásku k češtině a požadoval výuku v českém jazyce. Zabýval se zejména meteorologií, mineralogií a entomologií. O prázdninách hodně cestoval, pravidelně navštěvoval sestru Jindřišku v Mnichově a podíval se i do Itálie a Španělska. Od roku 1867 byl rektorem nově založené piaristické koleje v Nepomuku, kde v roce 1871 teprve padesátiletý zemřel.

Syn Karel Jan se narodil 25. srpna 1815. Od dětství měl sklony k neukázněnosti, ba přímo rošťáctví. Nešel na studia, byl dán do učení k příteli rodiny J. H. Pospíšilovi. Po vyučení sazečem odešel roku 1835 jako tovaryš na vandr. Stal se však vojínem pohraniční stráže a za údajnou zpronevěru se dostal do vězení. Poté se vrátil k Pospíšilovi do tiskárny, ale roku 1838 nadobro odchází z Čech. Nejprve pracuje v tiskárně v Uhrách, pak se dostává do Milána. Zde se roku 1841 oženil s bohatou vdovou a získal tak tiskárnu. Roku 1846 nebo 1847 se s rodinou přestěhoval do Terstu, kde se stal prvním faktorem tiskárny rakouské výsadní námořní společnosti Lloyd. Zemřel neznámo kde a kdy.

Přátelé

Dobromila? Sudiprav?
V létě roku 1819 se seznámila paní Magdalena s profesorem bohosloveckého semináře v Hradci Králové Josefem Liboslavem Zieglerem, který oplýval velkým vlasteneckým zápalem a také organizačními schopnostmi. Shromáždil kolem sebe literární družinu, jejímiž členy byli např. F. V. Hek, V. K. Klicpera či M. Z. Polák a také manželé Rettigovi. Mezi nimi rozšířil Ziegler zvyk připojovat k vlastnímu křestnímu jménu jméno další, české a zpravidla symbolické. Od té doby nosila Magdalena ještě vlastenecké jméno Dobromila a její muž Sudiprav.

Dílo

Magdalena Dobromila Rettigová byla velmi plodnou autorkou. Přispívala do časopisů a almanachů profesora J. L. Zieglera a záhy vydala také řadu samostatných knih. Její tvorba se dá snadno rozdělit na díla literární a praktická. Sama autorka si více zakládala na svých básních a povídkách. Celkem uveřejnila 23 básní a 20 próz v deseti různých časopisech. Vydala osm knih povídek pro mládež, jednu modlitební knihu a posmrtně vyšlo její drama Koš. Většina děl byla publikována již za jejího života, a to i ve více vydáních. Výsostným vydavatelem Rettigové byl královehradecký knihtiskař Jan Hostivít Pospíšil.

Magdalena měla zálibu ve vaření již od mládí a svým kuchařským uměním byla známa ve všech svých působištích. Možná proto se objevují dvě tradice, jak se zrodil nápad napsat kuchařku. Podle jedné navrhl jeden přítel paní Magdaléně, aby sepsala: "...do knihy ten svůj kuchařský kumšt a první výtisk té knihy dostanu já, to bude můj honorář za dlouhé Vaše léčení".

V předmluvě k sedmému vydání tohoto díla však píše J. H. Pospíšil, že: "...znaje přítelkyni svou ... umělkyni v kuchaření, požádal jsem ji o sepsání české knihy kuchařské. Svolila a roku 1825 odevzdán mě rukopis k libovolnému použití". Která verze je pravdivá, se již dnes nedozvíme.

Domácí kuchařka: aneb pojednání o masitých a postních pokrmech pro dcerky české a moravské zajistila Magdaleně Dobromile Rettigové slávu již za jejího života a jako jediné její dílo je známo a vydáváno ještě nyní. Poprvé vyšla tato kuchařka u J. H. Pospíšila roku 1826 a měla okamžitý úspěch. Proto byla za autorčina života vydána ještě třikrát, vždy podstatně doplněná a rozšířená. Krom toho vyšla též čtyřikrát německy. Dočkat se za života osmi vydání jediné práce byl naprosto mimořádný úspěch. Pospíšil pokračoval ve vydávání Domácí kuchařky i po smrti samotné autorky. Celkem vyšla kniha v Pospíšilově firmě 36krát česky a desetkrát německy.

"Všeobecná a dílem spravedlivá stížnost jest, že se v naší mateřské řeči žádná knížka kuchařská nenachází, podle které by se dívčinky v malých městech, jakož i na statcích, zámcích, farách a dědinách říditi mohly. ...Spěchám tedy mojim milým vlastenkám tuto knížečku podati; nevydávám ji za žádnou dokonalou knihu kuchařskou, jest to jenom sbírka jídel, jak je má babička a máti (obě Češky) vařily, a já všecko zkoušejíc, tak dalece chutné k požívání shledala.
Učte se tedy pilně, krajanky milé, neb vězte, že rozličně připravená potrava s chutí se zažije a k duhu jde a vám domácí spokojenosti i život déle zachová."
Z předmluvy k prvnímu a třetímu vydání Domácí kuchařky.

Recepty

Kuchařku M. D. Rettigové má snad každý spojenou s úslovím: "...vraž tam deset vajec". Opravdu se takové předpisy v jejích receptech objevují, musíme však mít na paměti, že tenkrát se obvykle vařilo pro větší počet lidí než dnes. Většina receptů je určena pro 8–12 osob a kuchařka též obsahuje recepty na mnoho slavnostních jídel. Ve své době byla Domácí kuchařka ceněna především díky množství receptů z běžných surovin, které hospodyním pomohly vymanit se ze zaběhaného a často nenápaditého jídelníčku středních a nižších vrstev.

Zapálené jídlo
Utři čtvrt libry másla, vraz do něho 10 žloutků, čtvrt libry tlučeného cukru, čtvrt libry utřených i s kůrou strouhaných mandlí, dvě lžíce aráku, míchej tím asi půl hodiny, dej k tomu s půl citronu drobné pokrájené kůry, pak k tomu dej po šesti bílkách tuhého sněhu, ještě to zamíchej, vymaž formu máslem, vylož ji pokrájenou pomerančovou kůrou, vlij to do ní, nech to hodinu v páře vařit, pak to i s vodou do trouby na chvilku postav, aby to po vrchu ztuhlo, vyklop polej arákem, a za dveřmi to hořícím papírkem zapal, nes tak v plamenu na tabuli. Všecka v páře vařená jídla se podobně buď arákem, neb vinným lihem polít a před dveřmi zapálit mohou. Nepřidá to však chutě, a protož to také neschvaluji, leda kdo by toho zvláštní milovník byl.

Mrkvička se smaženým vemenem
Ostrouhej a pokrájej mrkev na drobné nudličky. Nech cukr do tmava upražit, hoď tu mrkev do něho, míchej začasté, aby se nepřipálila, podlij často trochou hovězí polévky, až změkne; pak trochu žlutou jíštičku a hovězí polévkou zapraš, nech si hezky vysmahnout a dej trochu nového koření. vemeno pak do měkka uvař, všecky kůžky okrájej, nařezej pěkně, buď tříhranné neb čtyřhranné kousky, obal dříve v mouce, a pak v rozkloktaném vejci a potom ve strouhané žemličce, a usmaž v rozpáleném másle. Do mrkve pak můžeš dáti jehněčí nebo vepřové mladé maso, a na vrch okolo mísy to smažené vemeno.

Nákyp z hovězího tuku (morku)
Vezmi 4 loty tuku, dobře ho rozetři, ostrouhej kůrku ze 4 žemliček, pokrájej je na kousky, namoč do dobré sladké smetany, vymačkej, dej k tomu ten tuk, dva žloutky a dvě vejce, drobně pokrájenou citronovou kůru, trochu skořice, krapýtek soli, 3 loty cukru, dobře to rozmíchej, vymaž formu máslem, vysyp žemličkou, vlij to tam (kdyby to tuze husté bylo, můžeš trochu sladké smetany do toho vlít); nech hezky do žluta zvolna upéct, vyklop, posyp cukrem a skořicí a dej na stůl.

Polévka černá pro 12 osob
Vezmi dvě libry hovězího masa, pokrájej ho na kousky; kus telecího a kus uzeného masa, 2 kapusty, 4 mrkve, 2 kořínky petržele, 2 celery, 1 keř kadeřníku (Braunkohl), celou cibuli, kus nového másla a kousek slaniny, pak krčky a všeliké kousky z drůbeže, všecko dobře rozsekáno dej na veliký rendlík, nech to dusit až do tmava (brunátna), však ať se to nepřipálí, pak to dej do hrnce, nalij na to dobrou hovězí polévku, a nech hodinu vařit; pak to proceď skrze husté sítko, upraž do tmava kus cukru, dej ho do toho, též kousek bílého cukru, aby nebyla trpká, pak ji vlij na vysmažené žemličky, dej trochu květu, a nes ji na tabuli.

Dušené koroptve
Dobře očištěné, trochu osolené koroptve dej na rendlík, dej k nim kousek slaniny, tymián, bobkové listí, cibuli, hřebíček, zázvor a pepř, též kousek másla, pak k tomu dej kus telecího masa a ty pupičky a jatýrka. Nech to všecko do tmava dusit, pak na to nalej jako na kachnu tři díly polívky, jeden díl octa, nech to vařit, pak vyndej to telecí maso, ty jatýrka a pupičky, usekej vše drobince se zelenou petrželkou, kaprlemi a citronovou kůrou, koroptvičky vyndej na jiný rendlík, tu omáčku připraž červenou jíštičkou, proceď na koroptve, dej tu sekaninu k tomu, a tak to nech ještě povařit; pak oblož věnec z máslového těsta pěkně okolo, a dej na stůl. Též se může kousek brunátně praženého a kousek bílého cukru dáti.

Polévka chlebová s vejci pro 8 i 12 osob
Nech při hovězím mase vařit 2 neb 3 kapusty, tři mrkve, tři celery; když to vše měkké, pokrájí se to na nudličky, dá se do polévkové mísy, pak se na nudličky pokrájí jedna cibule a usmaží se do zlatova a dá k tomu; nakrájí se a usmaží též chlebíček, a do polívky, když se vaří, vrazí se tolik vajec kolik hostů – jedno neb dvě pro každého, nechají se jen trochu povařit, aby neztvrdly, pak se to na ten chlebíček a to ostatní do mísy vlije, okoření se zázvorem a květem, a dá se na tabuli.

Polévka ze zemčat
Oloupá se pro 6 osob dvanáct prostředních zemčat, a pokrájejí se na lístky, nechají se buď na pokrájeném čerstvém hovězím loji, neb na čerstvém másle s pokrájenou cibulkou hezky do zlatova usmažit, pak na ně nalij 4 žejdlíky dobré hovězí polévky, a nech je do měkka rozvařit, pak je rozmačkej, rozmíchej a proceď. Zatím oloupej zase 12 malých, pěkných stejných kulatých zemčat, a pokrájej jen na stýblo tenké koláčky, a opět je buď na loji neb novém másle do zlatova vysmaž, dej je do mísy polévkové, polévku okořeň květem a nalij na zemčata. Kdo tuto polévku trochu hustější míti chce, může zemčata, dříve než na ně k rozvaření polévku nalije, dvěma kávovýma lžicema pěkné mouky poprášit, a ještě trochu smažit nechat, pak teprv polévku na ně nalít a dále s rozmícháním, jak prv psáno, pokračovat.

Omáčka koprová
Dej do hrnečka hovězí polévku a vinný ocet vařit, když se to vaří, dej do toho drobnince pokrájený kopr, do jiného pak hrnka kousek nového másla, mouku, kyselou hustou smetanu a jeden neb dva žloutky, dobře to rozmíchej, pak s tou koprovou polévkou zakloktej, nech ještě trochu povařit, a tak jest hotová.

Dušená holoubata
Holoubata čistě ober a nasol, a dej je na rendlík; dej k nim cibuli, tymián a několik jalovců, též kousek másla, nech je dusit, až jsou hnědé a měkké, pak na ně nalij polévky a trochu vinného octa, nech je trochu povařit, a pak je dej na jiný rendlík. Do té omáčky pak dej rozmíchaný šafrán s moukou a vinným octem, nech chvilku povařit, proceď, nech též kus cukru na kousku másla do tmava upražit a dej do té omáčky, vlij ji na ty holoubata, dej citrónové kůry, nového koření, a na koláčky pokrájený citron, a kousek bílého cukru k tomu, nech povařit. Ty citronové koláčky jak na holoubátka tak i okolo nich pěkně poklaď, a tak dones na stůl.

Nákyp kaštanový
Utři čtvrt libry nového másla, opař a ostrouhej 6 lotů sladkých mandlí, tak též ostrouhej půl libry pečených a oloupaných kaštanů, dej vše do toho utřeného másla, k tomu 6 lotů tlučeného cukru, 6 žloutků, s půl citronu krájené kůry, trochu tlučené skořice, po třech bílkách sněhu, vymaž formu, posyp kůrkou žemličkovou, vlij to do ní, nech to hezky do zlatova upéct, vyklop, posyp cukrem a nes na tabuli.

Salát smažený
Pokrájej míšenská jablíčka na čtvrtky, z vařených švestek vyndej pecky, udělej těstíčko, a to sice: vezmi jedno vajíčko, trochu cukru, několik vařečiček pěkné mouky, a několik lžiček buď vína aneb piva, udělej to pak jako řiďounké ke kapání těsto, omáčej ty čtvrtečky jablek a ty švestky v tom, nech to v horkém másle pěkně do zlatova usmažit, posyp pak cukrem a skořicí a dej tak na stůl.

Vysvětlivky
kadeřník = kadeřávek
libra = cca 0,5 kg
lot = cca 16,5 g
žejdlík = 0,4 l
kaprle = nerozvité květní poupě keře kapary trnité

Eva Kolářová, Regionální muzeum v Litomyšli

 

Aktuality | Expozice | Rodný byt Bedřicha Smetany | Portmoneum | Kontakty

© 2014 Regionální muzeum v Litomyšli | info@rml.cz | RML je zřizováno Pardubickým krajem

Mapa stránek E-mail Facebook